TJ Náměšť nad Oslavou „B“ : ŠK Světlá nad Sáz. „A“ – KP, 10. kolo

Remíza se Světlou nic nemění

Na úvod trocha toho uvažování, které většinou postihuje kapitány, funkcionáře nebo předsedy jednotlivých oddílů a jejich týmů. Před 10. kolem vysočinského Krajského přeboru se pro nás rýsoval scénář, že bychom po dubnové dohrávce mohli mít jistotu vítězství v nejvyšší soutěži v rámci KŠSV. Pro splnění tohoto cíle bylo nutné porazit Světlou nad Sázavou, doufat v úspěch Velkého Meziříčí proti Žďáru a porazit v již zmíněném dohrávaném utkání poslední celek tabulky. Nicméně aprílové počasí provázející nedělní utkání nám chtělo naznačit, že to tak snadné nebude. Sluníčko sice místy vykouklo, ale vítr různé intenzity nebo déšť střídající se se sněhem symbolizoval jak dělbu bodů v našem zápase, tak vysokou prohru Spartaku. Na rozuzlení soutěže si tak budeme muset počkat až do posledních bojů za šachovnicemi.

A-tým Světlé nad Sázavou přijel ve velmi kvalitním složení. Ze základu nastoupila hned šestice hráčů, což napovídalo, že utkání bude vyrovnané. Nejprve dohrála Anežka Kavanová. V její partii se neodehrálo žádné velké drama nebo alespoň dokud jsem partii viděl, tak nic nenasvědčovalo převaze na jedné či druhé straně. Remíza černými proti silnějšímu soupeři byla jako základ pro úspěch dobrá. Prohru zaznamenal Matěj Zezula, kterému postupně pozice proplouvala mezi prsty. Měl snahu o oběť pěšce a strašení okolo černého krále, ale zkušený soupeř si vše ohlídal, využil omezení bílých figur za pomoci svého jezdce na b3 a Matěje přehrál. Vyrovnání jsem zajistil já. Protihráč se prezentuje divokým stylem, často až bezhlavě obětuje materiál a někdy to slaví úspěch i proti výrazně silnějším hráčům. Mým cílem bylo navázat na Kubu Zezulu a jeho hladké vítězství o týden dříve ve 2. lize (proti stejnému hráči). Nepouštěl jsem se do taktických přestřelek, ale postupně vylepšoval figury a využil jednoho pochybného rozhodnutí bílého. Během pár tahů jsem se dostal do výrazně lepší koncovky a úplné paralyzování figur dámského křídla mi pomohlo k výhře. Petr Mičulka přidal na náš účet půl bodu. Průběh partie se nesl ve vyrovnaném a klidném duchu. Žádného vybočení do ostřejších kolejí jsme nebyli svědky. Soupeřka si vše pohlídala.

Tomáš Zelený se pustil do šílených zápletek s nerovným materiálem, ale vše by mělo (možná i podle teorie) vyznívat lépe pro něj (bílého). Oba aktéři dlouho přemýšleli, jak postupovat v komplikované pozici. Rozhodlo postavení králů, kdy ten černý kolem sebe neměl ideálně postavené obránce a byl donucen kapitulovat. Vojta Mejzlík měl v partii dobré vyhlídky. Doufal jsem, že zablokovaný střed a dalších pár sloupců vyzní lépe pro jeho postup na královském křídle a o osudu rozhodne útok. Po dalším oběhnutí dohrávaných partií jsem ovšem spatřil zablokované “háčko” a boje se upínaly již pouze na dámské křídlo. Také volný a-sloupec obsadil náš hráč, ale vstupů a možností bylo na výhru málo. Kuba Zezula s pevnými nervy odehrál partii proti Najdorfovi. Osobně bych se na některých místech lehce obával, ale klidné pokračování bylo kompenzováno tím, že černý neměl rošádu. Po několika vzrušujících okamžicích se oba hráči domluvili na remíze opakováním tahů. Tou dobou už jsme všichni tušili, že Martin Žaža partii neudrží. Proti kapitánovi hostů černými brzy vyrovnal a určitě si sliboval naděje na dobrý výsledek. Nastalo chvilkové vyčkávání. Z malých zápletek Martin získal kvalitu, ale za cenu ohroženého krále. Souhra dámy, jezdce a střelce fungovala na jedničku a stejně jako my, i hosté si připisují druhou výhru v zápase.

Celkově v zápisu o utkání podepisujeme remízu 4:4, která nás může mrzet, ale na druhou stranu víc jsme se zápasu vytěžit nemohli. Situace v tabulce se nemění. Máme zápas k dobru a v případě, že jej zvládneme podle papírových předpokladů, tak nám díky lepšímu skóre bude ve Žďáře stačit i remíza k zisku 1. místa v KP Vysočina. Přesto bychom se k tomu neměli upínat. Cílem je odehrát v závěru sezóny dobré partie a uvidíme, co nám situace, jak v této soutěži, tak o patro výše přichystá.

Vít Kratochvíl