TJ Náměšť nad Oslavou „A“ : VSK Univerzita Brno – 2. liga, 9. kolo

Čas na (šachové) koryto!

K domácímu zápasu proti Univerzitě Brno jsme upínali veškeré naděje bodového zisku. Předpoklady jsme k tomu měli více než dobré, jelikož sestava byla doplněna o dvě rakousképosily. Philipp s Hansem si pobyt v České republice zpříjemnili už zastávkou v Brně. Na mojinarážku, že tam nemají moc dobré pivo, ale souhlasně nereagovali. Stejně tak jim moc nechutná Radegast, což většina týmu nechápala, ale vyhodit dva silné hráče v sobotu večer není v našich možnostech. 🙂 Z toho vyplývá, že jsme po delší době připravili týmovou přípravu. Kromě posezení u piva došlo i na hraní bowlingu. Někdo se do shazování kuželek dostal hned, jiný zase musel zažít pár žlábků, ale všichni se náramně bavili a to byl hlavní cíl večera. Přes strike i nezdary se dostat do ideálního rozpoložení a nemyslet na nelichotivé postavení v tabulce. Před jedním ze svých hodů jsem se obrátil k ostatním a sebevědomě jsem po sérií dobrých kol prohlásil: “Čas na koryto!” Když koule pohodlně zaplula na krajnici, tak jsem sám nevěřil, že předpověď dokonale vyšla. Nepotěšila mě, měl jsem zálusk na násobení. Místo toho v zápise svítila nula a na konto náměšťských šachistů přibyla hláška, která se bude ještě pár let připomínat. K výsledku zápasu jsem žádné přání ala koryto nevyslovil, což nás ovšem mrzet nemuselo.

Na jedničce si za nás úspěšnou premiéru odbyl Hans Webersberger. Hrálo se v poklidu anglického venkova až do doby, kdy oba hráči zarošovali na dlouho. Bílý (Náměšť) měl dobře postavené figury, věžky připravené na centrálních sloupcích a jeho pozice vypadala více hratelně. Nepřítelem mu byl horší čas. Černému (Brno) se věžka zatoulala na a6, zahrál výpad b5 a jezdec na d8 taky nepůsobil jako figura na správném místě. Důležité pro nás bylo, že jeho chyba byla potrestána. Po úderu Se6 jsou hrozby matu na a8 a odebrání figury na d7 hodné vzdání. Po pár tazích ze msty je podepsán výsledek 1-0. Philipp Enoeckl si už za nás jednou zahrál. Všem je snad jasné, že v Náměšti se mu líbilo víc, než v Jihlavě. Hlavně partie dopadla mnohem lépe a obešla se bez zmatků. Příliš nevybočila z rovnováhy, bílý neukázal úplně snahu o zisk výhody a Philipp měl zřejmě v plánu ho udolat v koncovce skrz výpady figur do pozice. Žádné výraznější okno se však neotevřelo a i vzhledem k dobrému vývoji zápasu nebyl důvod hrát násilně na výhru. Petr Walek získal příjemnou hru v bezzubém drakovi (to je s malou rošádou 🙂 ) a dobře uplatňoval tlak proti slabině na a6 i částečnou prostorovou převahu. Nakonec přešel do věžovky s pěšcem navíc, kterou ovšem mladý soupeř bránil znamenitě. Výraz v obličeji našeho hráče v závěrečných fázích partie jasně vypodíval o tom, že není s blížící se dělbou bodů spokojený. V podobných momentech se stává, že hráči v afektu přepnou strunu. Toto nebyl případ na hlavu v dlaních a půlkou souboj skutečně skončil. Čtyřku hájila v zápase Nataša Richterová. Výkon ve znamení pozičních šachů trochu narušil znění pouček. Naše hráčka se rozhodla otevřít pozici, když měl soupeř dvojici střelců. Jak tomu tak bývá, výjimka potvrzuje pravidlo a vzniklé slabiny bílého vedly k uznání správnosti rozhodnutí. V koncovce nastalo pár divokých chvil, ale stejně jako u Peti píšek navíc nestačil k zisku celého bodu.

Kapitán po dlouhé až velmi dlouhé době dokázal za šachovnicí zužitkovat něco z domácí přípravy. Rozhodně jsem netahal variantu z hlavy až do 25. tahu, ale tušil jsem, jak soupeř dané zahájení staví a využil jsem jedné v minulosti odehrané partie k tomu, abych se odhodlal takto postupovat. Jakmile jsme z popotahovačky přešli k zápletkám a po jejich nepříliš bujarém průběhu se opět dostali zpět na původní tón, měl jsem v hlavě jasný plán: “když to přežiju, soupeř má víc slabin a to rozhodne”. Po pár tazích vše vyšlo, moje figury harmonicky spolupracovaly, černý měl ve svém táboře několik slabin, král také větral a přechod do koncovky se dvěma pěšci navíc značil, že bod padne na stranu domácích. Jakub Zezula se pohyboval po skotské vysočině. Nádherná procházka to nebyla, sice držel se soupeřem krok, ale připadalo mi, že mírné problémy musel řešit více černý. Na druhou stranu, když bílý hraje přesně, tak je vyrovnání a udržení černých kamenů dobrá podpora pro tým. Čtvrtá a zároveň poslední partie zakončená remízou. Výhru si na sedmičce připsal Petr Mičulka. Charakter pozice mu nedovolil unáhleně obětovat materiál, čehož bývalý kapitán A-týmu po partii samozřejmě litoval. Ostatním to ušetřilo nervy a hrálo se vyrovnaně až do dámské koncovky. Ta je podle počítače rovná, ale lidsky bych si vybral stranu bílého. Černý neměl možnost schování krále do úplného bezpečí, náš matador vystavěl pěšce tak, aby navzájem byli pokrytí a těm posledním v řetězci dělala ochranku dáma. Za těchto podmínek se král mohl vydat do týlu soupeře. Brněnský hráč ve druhé časovce chyboval a klidnou výhru slavili Náměšťáci. Poslední do výčtu partií je Tomáš Zelený. V tomto souboji bílý rozjel oba krajní pěšce, čímž získal moment překvapení. Zároveň snad navždy uvěznil svého krále v centru šachovnice. Po sérii přesných tahů majitel slabšího monarchy nepokračoval v nastoleném trendu a do koncovky se vydal chudší o jednoho pěšce. Věžovku hrál Tom na výhru, což vedlo k tomu, že soupeř vypustil lepší obranu a my se můžeme radovat ze zápasu odehraného bez jediné porážky. Celkově vítězíme v poměru 6:2, máme za sebou skvělý společensko-šachový víkend a oddíl tak žije dál, nejen pro záchranu 2. ligy.

Vít Kratochvíl