TJ Náměšť nad Oslavou A – TJ Štefanydes Polička – 6. kolo

Game, set, match aneb výhra bez ztráty květinky   

Ocitnout se na tenisovém zápase v průběhu šachového klání se stává námětem pro tento článek čirou náhodou. Srovnání pro zápas náměšťského Áčka se světem bílého sportu můžeme zpočátku hledat ve 12. lednu 2025. V Melbourne parku se u „protinožců“ rozeběhl další ročník věhlasného Australian Open a my jsme ve stejný den zasedli k zápasu 2. ligy D proti Poličce. Poprvé v sezóně se podařilo urvat vítězství bez jediné individuální prohry. Slovy (tenisového) klasika – první set přinesl vyrovnanou podívanou, ale všichni fanoušci sportu s raketou a sítí odešli, protože na šachovnici panoval nerozhodný stav. Druhý set vyšel lépe domácím a závěrečný třetí set se nesl v duchu zakončení úspěšného tažení favorita. Zapsat 3-0 na sety by však bylo k soupeři zatíženému nepříznivou situací na silnicích příliš kruté, a tak hezky ve stylu 64 polí svítí na tabuli 3½-½. Ale pozor, opět na sety! Obecně vzato můžeme být rádi, že se partie vůbec rozehrály a odehrály, protože ještě v 10:15 se hráči obou hostujících týmů nacházeli v naší hrací místnosti v nedostatečném počtu. Úděl zimních víkendových výjezdů je zkrátka hodně specifický. Naštěstí k žádným výraznějším problémům nedošlo a v kalendáři lze definitivně zapsat přehoupnutí do druhé poloviny této druholigové sezóny.

První set jsme z pozice tabulkové dvojky rozehráli vlažně. Po pár gamech se nejprve podepsala remíza na dvojce (Kastner–Richterová), kdy naše hráčka neměla zájem o zdlouhavé získávání drobné výhody. Mizerné podání předvedl domácí kapitán. V partii na trojce (Kratochvíl–Lorenc) se černý k vyrovnání příliš nenadřel a nabídku smíru nebylo možné odmítnout. A set završilo duo na sedmičce (Mičulka–Schaffer). S pozicí, která se mohla každou chvílí vyvinout do nepříjemného tiebreaku, nechtěl mít nic společného vlastník dvou jezdců (bílý) ani majitel dvojice střelců (černý). Úvodní set se stal jednoznačně kořistí hostujícího družstva. V šachové hantýrce 1½:1½.

Prostřední ze setů už na domácím povrchu připomínal starou dobrou náměšťskou hru. Postupně jsme získávali výhodu a hráči Poličky byli v mnohých případech zatlačeni daleko za základní čáru. Na „své“ osmičce se představil pravidelný vítěz druholigových setů i zápasů Ruda. Souboj (Holienčin–Zezula R.) přinesl výraznou smeč přímo do sítě už v zahájení. Tah Jxd4 se bílému vůbec nepovedl a nekompromisní silikon dokonce ohlašuje, že to je pro černého hotová věc. Náš bodový lídr postupně využil slabin na obou křídlech, posbíral nějakého toho pěšce a vše zakončil matem bílému králi. Hezčí závěr partie, tzv. pro diváky, sice zůstal za oponou, ale i tak nebylo pochyb, kdo ovládá celý kurt/celou šachovnici 2½:1½. Z rozhovorů v různých časopisech vyplynulo, že profesor Mráza nerad obléká sportovní oděv a stejně tak se nerad vydává do světa pohybových aktivit. Bohužel o druhé lednové neděli byl povolán, aby urval pár gamů. Mezi dvojicí na pětce (Mrazík–Stodola M.) nebyla rozehrána žádná agresivní varianta. O trochu rozruchu se však postaral bílý, když vyskočil Je5 a nabídl černému možnost chopit se aktivity. Lidské hodnocení pozice vyřadilo z průběhu tahy jako Sxg2 a díky úderu Dd3 se bílému podařilo přejít z kompenzace do materiální převahy. Na závěr už přišlo pouze efektivní otevření centra a spolu s taktikou krásná cesta za mečbolem celého zápasu 3½:1½. Trochu stopbalů a prohazování na síti (skutečné, nikoliv sociální) přinesla partie na šestce (Stodola J.–Košut). Kokeš jakožto dlouhán na síti zvolil tenisový oxymóron v šachové partii – pro zahájení si vybral Caro-Kann. Paradoxně se na desce objevily opačné rošády a drama bylo na světě. Opět se většina z nás zmýlila a dlouhou dobu se hrálo v rovnováze. Nepřítelem v podobných situacích bývá čas. Jeho nedostatek trápil v obraně oba hráče, ale naštěstí předposlední chybu udělal náš zástupce kapitána a závěr druhého setu rozhoduje o tom nejdůležitějším – šachovém výsledku 4½:1½.

Třetí set se nese v duchu dohrávání. Není to však povel k tomu cokoliv vypustit. Oba náměšťští zástupci sebrali soupeřům podání a musí se soustředit na kvalitní uplatnění lepších pozic. Na jedničce Najdorf v podání hráčů (Walek–Česenek) ztratil útočné motivy a rozhodovalo se na prahu střední hry/koncovky. Bílý výborně manévroval a zejména pole d5 mu sloužilo jako hlavní bod vniku do pozice černého. Jakmile se hostující lídr začal pouze bránit a dovolil přechod do materiálního rozložení v podobě dvě věže proti věži a dvěma figurám, tak právě bílý střelec s jezdcem zaujali postavení nejsilnějších figur na šachovnici. Dohráno bylo s provedením poslední tahu nutného pro přídavek 5½:1½. Zatímco celý zápas Áčka se blížil ke svému konci, na opačné straně místnosti hrající Béčko se teprve dostávalo k nervy beroucím okamžikům. To je však jiný příběh. Kuba na čtyřce jako poslední nad hlavu vyhodil žlutý míček. Duel (Komárková–Zezula J.) si posvítil na španělského ptáčka nebo spíš bělopolného střelce, kterého náš mlaďoch netypicky brzy odebral. Bílá nevyužila možnosti v centru a e5 zahrála později, než bylo zdrávo. S těžkými figurami a různobarevnými střelci černý otevřel zabijáka na b7, což vedlo k útočnému plánu. Technické obtíže už se dvěma pěšci navíc nenastaly a skóre se tak uzavřelo na stavu 6½:1½. Game, set, match pro Náměšť A.

Ze zápasu si kromě výhry odnášíme také jasnou strategii pro celé působení náměšťského šachu v ligových tabulkách. Musíme přesvědčit Magnuse Carlsena, aby pustil chlup ze svého bohatství a začal sponzorovat hraní Rudy Zezuly. Po svatbě však nemůžeme od norské světové jedničky čekat velkou finanční injekci, takže navrhuji uspořádat výpravu za hledáním zlata. Od šachových akcí se to přece příliš lišit nebude…

Vít Kratochvíl