VSK Univerzita Brno – TJ Náměšť nad Oslavou A – 3. kolo

Brněnské zisky = brněnské ztráty

 Občas je nutné trochu romanticky, literárně či fikaně zaobalit, že zápas skončil plichtou a družstva si body jednoduše rozdělila. V předchozích dvou sezónách se nám podařilo s Univerzitou z týmového hlediska brát vše, co bylo k mání. Tímto tvrzením bych se rád omluvil všem, kterým jsem tvrdil, že jsme již zapsali výhru, remízu i prohru. Není tomu tak, potřetí v řadě se výhra nezrodila a nastalo první škobrtnutí. Naštěstí nebylo fatální, přece jenom Áčko se nenachází ve stejné svízelné situaci jako vloni, kdy jsme doma museli bezpodmínečně vyhrát. Los ke vzájemným bojům s brněnským týmem z Lesné přistupuje skrze sportovní tematiku tradičně – venku, doma, venku…příště tedy opět doma? Těžko říct, hráči z moravské metropole zřejmě nečekají, že by se letos měli utkat ještě s jednou Náměští, což dokazuje moje úprava zápisu o utkání těsně po spuštění hodin. Když jsem procházel kolem, můj zrak v kolonce hostujícího družstva spatřil prosté „TJ Náměšť“. Bylo třeba jednat, ideálně rychle a bez povšimnutí. Tep se zrychlil, začal jsem se potit jako v nejtěžší časovce života a v hlavně mi hrála melodie ze špionážního Mission: Impossible. V roli náměšťského Toma Cruise jsem popadl propisku a dopsal nakonec velké A v uvozovkách, abych ukázal, že nejsme ve 2. lize D sami. Otázku, jak je to ve vesmíru, nechám na dopisování pro někoho dalšího. Pojďme na ty zisky a ztráty…

Remíza se totiž může jevit tak i onak. Zápas otevřela půlka v partii z Ostravy přijíždějícího a kávou se dopujícího Davida Mičulky. Ani jedna ze stran neměla v plánu vymýšlet světoborné postupy, rozhodla zajištěná obrana a ani obsazený a-sloupec nemohl bílý využít k zisku výhody. My jsme z dělení bodu pravděpodobně něco málo získali, protože nám na desce patřily černé figury 0,5:0,5. Vítěznou stálicí se stává Ruda Zezula. Brzy se bez jeho výhry snad ani neobejdeme. Oba soupeři rozehráli zahájení v běžné normě a klíčovým se stal moment, kdy se černý snažil využít volný d-sloupec. Ukázalo se to jako naprosto zcestná myšlenka, která navíc dle slov bílého, byla zahrána velmi rychle. S jasně vyhranou pozicí a materiální převahou v podobě dvou jezdců za věž nebylo pochyb o našich ziscích. Brněnský hráč tomu ještě nasadil korunu královskou procházkou na h4 a tah před matem se vzdal 0,5:1,5. Kuba Zezula po týdnu plném šachových emocí na Polofinále juniorů mohl k výkonu přistoupit jakkoliv. Ve finále došlo k prolomení francouzské hradby v bleskovém tempu. Po rošádě zahrané Jxh5 mělo charakter krásného úderu a zásadní bylo razantní oslabení černého krále. Nejmladší člen týmu dále nezaváhal a připsal si letošní první ligovou výhru 0,5:2,5. Ztráty bez nálezů jsme začali počítat v dalších kláních. Nataša Richterová operovala s polem d5 v ideálním rozestavení pro bílého, tedy centrální pěšci jsou e4+c3 za bílou stranu a e5+c5 za černou stranu. Černý nemá téměř šanci postavit figuru na d4, maximálně v daleké budoucnosti, zatímco bílá si může vybírat, jakou figuru převede na již zmíněné d5. Přestože naše hráčka získala pěšce, tak výraznější výhody nedosáhla a přesná protihra znamenala podpis remízy 1:3.

I přes skvělý nástup do utkání a mohutnou ziskovost se dostáváme do fáze, kdy se už toho moc nepovedlo. VSK Univerzita Brno disponuje vyrovnanou soupiskou a dokonale se jim podařilo eliminovat naši ratingovou převahu na předních stolech. Když k tomu přidáme, že další hráči v sestavě svátečního zápasu elově o tolik nestrádali, tak se nerozhodný stav nabízel. Tomáš Mrazík alias jeden ze tří náměšťských, kteří to neměli do hrací místnosti daleko, stoprocentní nezůstal. Možná se krátké cestování podepsalo na výukových materiálech, tentokrát totiž profesor Mráza ve variantě s odevzdáním pěšce nepokračoval podle hlavního principu. Nic však nebylo na ručník a později o nejlepší pokračování v pozici během propočtu zavadil. Kompenzace za píška už se ovšem nevyvíjela tak, jak by nám hrálo do karet a bílý žádný úspěšný odpor nedovolil. Začínáme kulhat 2:3. První zakopnutí zapsala moje maličkost. Při pořadí tahů 1. e4 c5 2. Se2 jsem jako černý nahodil zoufalý výraz a čekal, do jak moc blbé varianty zavřené sicilské to celé převedu. Nejhorší scénář na řadu nepřišel, intuice fungovala dobře a bílého jsem k ničemu zásadnímu nepustil. Když už měla nastat chvíle pro úder, tak mi pro hledání tahu b4 nezbyl žádný čas a raději jsem se spokojil s opakováním tahů 2,5:3,5. Představu o vývoji na zbylých dvou prknech jsem měl mlhavou, ale tušil jsem, že prohrát bychom neměli. Tomáš Košut se konečně dočkal bílých figur a chtěl se jistě pasovat do role zabijáka draků, kterou si v minulosti v náměšťském prostředí vytvořil. Zvolil strategii s nataháním pěšce až na f5, čímž se začala rýsovat konkrétní pozice se slabými a méně slabými poli. Ve střední hře se s touto problematikou lépe popasoval domácí hráč, jelikož dokázal přejít do výhodné koncovky. V časovce však nepokračoval přesně a potvrdila se teorie, že všechny věžovky jsou remíza 3:4. V době už víme, že zápas nebude mít vítěze. Petr Walek podle zvěstí a možná i potvrzených teorií čelil v zahájení nějaké odbočce z běžného repertoáru bílého. Ač počítač nemá s pozicí až takový problém, lidsky a s ubývajícím časem to musela být pořádná muka. Bílý ovšem značnou část výhody po cestě vytratil a při správné výměně věží by tato partie jako pátá zaplula do remízového přístavu. Černými hrající lídr hostujícího družstva těsně před kontrolou chybuje a k naší škodě uzavírá pomyslnou psychickou houpačku 4:4.

Po dvou výhrách jsme určitě byli namlsaní na další týmový úspěch. Tím z určitého úhlu pohledu může být i remíza, ve výsledku zasloužená, protože obě ligová družstva v průběhu chvíli ztrácela a chvíli zase získávala. Plnohodnotný zisk zaznamenala definitivně čtyřčlenná skupina, která vyrazila na oběd do oblíbeného podniku. Řádně jsme se přejedli a u některých bude zázrak, zda zvládnou vytrávit do dalšího vážného střetnutí za šachovnicemi.

Vít Kratochvíl