ŠŠPM Lipky HK B – TJ Náměšť nad Oslavou A – 9. kolo

Náměšťské příhody v Salonu republiky I.

Cestování spojené s 2. ligou nás tentokrát zavedlo na „klidný“ sever, konkrétně do Hradce Králové. Proč ono spojení klidný sever? Běžně se totiž stává, že v Salonu republiky, jak je podle architektonického vývoje z konce 19. století toto stotisícové město nazývané, se dočkáte mnohem vyšších teplot než u nás na Vysočině. Platí to zejména pro zimní období. Šály, rukavice a kožichy odhodit, jdeme šachově loupit k hradeckým lvům. Aspoň takový byl plán, když se nám podařilo po pár nedorozuměních finálně domluvit předehrávku 9. kola proti týmu ŠŠPM Lipky B. Pokud si lámete hlavu nad dlouhou zkratkou a nemáte čas zavítat do nejvyššího patra jedné nejmenované hradecké základky, tak vám prozradím, že se jedná o šachovou školu pro mládež. Tomuto oddílu se podařilo získat pro dva týmy ve stejné soutěži odlišné skupiny. Nutno podotknout, že talentovaných hráčů mají celou řadu a na rozdíl od nás nemusí tolik spoléhat na stejné hráče na obou soupiskách. My však nakonec zápasíme s Béčkem ve stejné tabulce a tento stav vůbec řešit nemusíme. Představení soupeře ještě doplním o fakt, že patří k nejsilnějším ve skupině D a s rivalem ze stejného města (ŠK Lípa) bojují o postup do 1. ligy. Do střetu o příčku nejvyšší mohla nemalou měrou zasáhnout také Náměšť A. Scénářů bylo mnoho, a tak se vydejme po stopách zajímavého šachového víkendu.

Školní lavice vždy budí strach v souvislosti s hraním šachů. Rozhozené plátno zabere celou šířku stolu a hráči jako jsem já často mají problém, že si nemohou opřít ruce nebo lokty hned za poslední řadou. Nicméně s těmito podmínkami jsme se vypořádali rychle a žádná hlasitá stížnost nebyla vyslovena. Zápas otevřela moje remíza. Tentokrát jsem dohrál jako první, ale partie byla delší než proti Poličce. Přinesla mnohem více napětí, ale zároveň nevybočila z výraznější rovnováhy. Povedlo se mi černými udržet hráče se stoprocentní bilancí, čímž jsem položil dobrý základ 0,5:0,5. Vstávám a běžím vyfotit zápis o utkání pro předsedu, protože jsem to i přes jeho žádost zapomněl udělat už před spuštěním hodin. Více než kapitánem se tak stávám zpravodajcem na dálku a vyhodnocuji, zda máme šanci se ještě poprat o první flek, a tudíž vytvořit nákladnější sezónu. Tomáš Mrazík byl se svojí pozicí spokojený a očekával, že na poziční bitvu je dobře připraven. Nejen večer u korbele se ukázalo, že bílému se manévruje a plánuje výrazně lépe. Naděje se definitivně vytratila po přehlédnutí taktického úderu 1,5:0,5. Na výhru můžeme pomýšlet u Philippa a tradičně u nemilosrdného Rudy. Zbytek dře, bojuje a drží se ze všech sil. Tomáš Košut se pustil do velmi pochybného sebrání kvality. Kdybychom v hrací místnosti provedli statistické šetření, jen málo hlav by označilo pokračování bílého za bezzávadné. Udržování časového náskoku však uvedlo soupeřku do nejistoty a nabídla dělení bodu. Po procházce střední vzdálenosti aneb projdi se několikrát kolem ostatních partií bylo zapsáno ½:½. Pro oba tak zbylo půl a nikdo na konci nevypadá jako vů… poezii si nechme na horší časy…2:1 Není třeba se bát, na scénu přichází muž s ambicemi na metu 2200 (alespoň podle nezávislých zdrojů) a hodlá zapsat další jedničku do soukromé série. Vítejte v pořadu samé jedničky a žádné nuly (prozatím), moderuje Ruda Zezula. Moderátor ani nemusel vynutit jisté tahy a voda na mlýn mu přitekla sama. Jediné drama se odehrávalo na královském křídle. V přímém přenosu bylo možné sledovat útok se spoustou skrytých variant. Počítač by si smlsnul, ale my jsme lidé, takže chvíli počkáme a radost máme o to větší. Ruda zavěsil a mohl do éteru poslat pár „bully“ poznámek. 😀 2:2.

Poměr dobrých pozic ku špatným pozicím se přiklání spíše k domácím Lipkám. Hlavy však neskláníme a na prázdné chodbě vedeme rozhovory vtipné povahy. Petr Walek se snažil vybalancovat pár nepřesností v zahájení popostrčením soupeře do divokých vod. Hodnocení počítače raději necháme mimo tento text. Někomu by ta čísla mohla připomínat neuvěřitelno. Když na to zírám očima diváka, tak mám před nosem další neuvěřitelno. Hraje se na tři výsledky, ale remízu hledejte až za řekou Orlicí. Přes slabost obou králů a materiální nepoměr se však k další zápasové půlce dostáváme. Bílý král se nemůže vymanit ze spárů věčnění 2,5:2,5. Philipp Enoeckl věrný svému systému, potřetí bílými, potřetí bylo možné koukat téměř na to samé zahájení. Ale když se sypou body, kdo by si stěžoval? Náš rakouský host se prezentoval přesnou hrou, a kromě pěšce získal také obrovskou převahu. Cítil, že výhra je blízko, ale vždy chyběl malý krůček k dosažení dokonalosti. Domácí kapitán se postupně rozehrál k dobrému výkonu a díky aktivní protihře v centru dokázal získat jeden z klíčových půl bodů 3:3. Rozvržení sil pro závěrečnou dvoustovku je nad slunce jasné. V průběhu zápasu stáli hradečtí na obou deskách lépe. Vypadalo to dokonce na dva potřebné výherní zápisy. Jakub Zezula má nervy ze železa. Žádná suchárna, naopak je často zaděláno k pořádnému rodeu. Já bych se pocitově složil mnohem dřív, a to si troufnu tvrdit, že útočný duch v mém nitru ještě stále ukrytý je. Touhu ovšem šachy bezpečně limitují a bílý král byl útokem zavalen rychleji 4:3. Nastává chvíle pro malé „tabulkování“ a konspirační teorie. Chceme poslední souboj urvat, udržet neporazitelnost a připsat zápasový bod. Pro čelo soutěže je to však potencionální ztráta pro oba týmy. Paradoxně dvě výhry (v sobotu i v neděli) by nepřinesly ani částečný klid, stále bychom postup neměli ve svých rukou. Tato varianta se již rozplynula, hrajeme o bodík a slávu neporazitelnosti. Snové fanfáry odkládáme na časy příští. Stěžejním mužem je David Mičulka. Už od zahájení se mu pozice hraje nepříjemně, rozhodnutí musí dělat pod tlakem a bílý oponent si může vybírat, jak bude tlak zesilovat. David odolává a získává šanci – dva střelce za věž. Je však o dva píšky chudší a není moc kudy se dostat do týlu soupeře. Pokyn kapitána zní ještě to zkusit, i malá skulinka se může objevit. Bohužel dochází k hrubé chybě a místo zachráněné partie jsme dole o dva stupně 5:3 (ze strany domácích, však to dává logiku, néé :D).

Setkáváme se s novou situací. Prohru jsme v rozehrané sezóně dosud skousnout nemuseli. Myslím, že to dlouho nemrzelo. Stálo proti nám družstvo, které i s náhradníky postaví osmičku s ambicemi pouze na vítězství. Otevřel se nový scénář pro celou skupinu D. Kdyby se nám podařilo zabojovat podobných či vylepšeným způsobem, můžeme sympatickému týmu připravit půdu pro hon na skóre. Nebo spíše udržení současného náskoku v počtu získaných bodů. Nezbývá nic jiného než se dobře naladit na nedělní výkon. Vzhledem k tradičnímu začátku utkání v 10:00 máme většinu odpoledne a večera stále před sebou. Nesmí scházet týmový oběd, kdy máme na výběr z několika doporučení. Vítěznou variantou je mexicko-italský podnik (nejedná se o fúzi, ale oddělenou nabídku). Kolega našeho nejmenovaného spoluhráče však zapomněl, že si potrpí na nízkých nákladech. Jeho první pohled do jídelního lístku tak lze vyjádřit hláškou z filmu Galaxy Quest: „Při Greptrovu kladivu, to jsou ale ceny.“

Na večerní program bylo nutné nabrat síly, které se vytratily po náročných partiích a také spořádáním všech cibuláčů, mexických specialit a výborného piva. Každý zvolil rozdílnou strategii. Dva sportovci se vydali přes půl města do sauny, někdo si prohlížel večerní centrum a banda lenochů zapadla pod peřinu. S klidným svědomím mohu konstatovat, že 3 z 5 se dokázali z pohodlí vymanit a nechat si načepovat chmelený mok přímo v hokejové fanouškovské putyce. Příjemná večerní analýza některých skvostů pod dohledem Philippova mistrovského oka a druhá denní chálka rovná se zakončení prvního dne v hradeckých šachových vodách. Pokračování podle regulérního rozpisu soutěže…

Vít Kratochvíl