Spartak Velké Meziříčí „A“ : TJ Náměšť nad Oslavou „B“ – KP, 6. kolo

Sedm statečných v Meziříčí nebylo…

…, ale mohlo být. Ani v dalším venkovním zápase se původně nezdálo, že bychom měli sestavu složit snadno. Věřím, že jde o pouhou náhodu, protože cestování po Vysočině rozhodně není tak zdlouhavé, aby kvůli tomu někdo sabotoval svou účast. Zkrátka se to lépe schází pro zápasy, kdy souboje za šachovnicí doplňují výhledy na krásný náměšťský zámek. Ve Velkém Meziříčí jsme v neděli 21. ledna 2024 měli s úderem deváté hodiny prohrávat 1:0 a trochu v kůži klasických westernových hrdinů zažívat nepříjemné pravé poledne. Naštěstí zasáhlo sobotní odpoledne a obětavý přístup Kavanových. Tímto oficiálně děkuji Honzovi a Anežce, protože přispěli k držení domácího týmu v napětí. Proč? Z doslechu vím, že jejich hlavní cíl byl skryt v heslu “hlavně odejít bez přiděleného kanára”. My ovšem víme, že nám to kompletně ostrými náboji pálí spíše na domovské prérii. Konec westernu – teď budou šachy.

Okamžitě ze zahájení se podařilo získat časovou i herní převahu Martinu Policarovi. Pro soupeře to musela být muka, protože jde o typického lokálního “playera”. Neholduje moc např. teorii zahájení a ani v tomto případě tedy nezvolil úspěšný postup. Když jsem na chodbě zaslechl Martinův hlas oznamující variantu s matem, bylo jasné, že brzy půjdeme do vedení. Smírem skončila partie Rudy Richtera. Ani jeden z aktérů se nepouštěl do komplikací a po několika výměnách se na šachovnici začala formovat remízová schémata střelců stojících na opačné barvě polí, než tomu bylo u protihráče. Další remíza se v zápisu o utkání zrodila na posledním prkně. Moc jsem z této partie neviděl, ale v jednu chvíli se v centru schylovalo k taktickým zápletkám. Ty nesplnily účel obrat soupeře o bod, protože Anežka se přišla zeptat, jestli může přijmout nabídku remízy. Neprotestoval jsem – naopak jsem byl rád, že si šachy nespletla s alpskými sjezdovkami a nepřipustila prohru. Máme dohráno vzadu, něco bychom měli uzavřít také v popředí zápasu. Nerozhodný výsledek se udál také v partii na třetí šachovnici. Kapitán Velmezu překvapil volbou zahájení a nevydal se cestou tradiční, tzn. “můžu to hrát stejně bílými i černými”. Podle svých slov ovšem zaskočil hlavně sám sebe. Vojta se s chutí ujal lepší pěšcové struktury a určitých možností v centru. S blížící se koncovkou vynalézavý bílý nacházel způsoby, jak cestu k výhře černému komplikovat a půl bodu si tak odnesly oba týmy i z této šachovnice.

Vyrovnání přinesl souboj spoluhráčů z mládežnického extraligového celku Náměště, který den před tímto zápasem bojoval v Říčanech. V sobotu byli Matěj Zezula a Adam Kutil v jednom týmu, v neděli zasedli proti sobě. Pozice byla dlouhou dobu zablokovaná, ale karty byly rozdány jasně – bílý (Adam) hraje na královském a černý (Matěj) zase na dámském křídle. Víc k tomu nemám, ubývající čas byl v mé partii proti sledování. Dle slov vzácného hosta, pro tuto šachovou sezónu čistě divadelníka, Tomáše Mrazíka se chlapci v rozhodujících momentech nadchli pro královské procházky. Výhru nakonec slavil domácí hráč. Ve zbývajících partiích máme viditelně navrch. Já jsem se k hmatatelné výhodě musel prokousat skrz vybavení si všech hrozeb, které černý ve vzniklé Francouzské s d3 má, a překvapivě mi nevadila ani výměna dam. Od té chvíle jsem měl vysněného jezdce na c4 a když se ukázalo, že figurky soupeře nemají moc do čeho píchnout, postupně jsem získal jasnější převahu spolu s materiálem navíc. K mému vítězství se přidali také Kuba a Tom. Každý jiným stylem, ale vždy to bylo účinné. Jakub na jedničce hrál černými proti Anglické. Kdo by čekal klidné manévrování, byl by rychle vyveden z omylu. Na šachovnici se objevily opačné rošády v neobvyklém provedení – bílý dlouhá a černý krátká. Borci se k tomu všemu do sebe pustili s velkým nadšením, takže předpokládám, že o kapitulaci bílého rozhodla taktika. Zelenáčova výhra byla úplně jinou kávou. Věrný svému stylu hrál v klidu pozičně a postupně trestal menší či větší chybky protivníka, který se vzdal až po marném chytání tří volných pěšců za pomoci jednoho vraníka.

Na půdě sympatického Spartaku Velké Meziříčí tak vítězíme 5,5:2,5. Vzhledem k zaváhání dosud stoprocentního lídra tabulky (Caissa Třebíč B) jsme opět ve hře o důležitý první flek. Budoucí výsledky Béčka mohou totiž zásadně ovlivnit Áčko v soutěži o patro výše. Nic nebude lehké, nic nebude zadarmo, ale cíl máme jasně stanovený.

Vít Kratochvíl