ŠK Lípa – TJ Náměšť nad Oslavou A – 7. kolo

Náměšťské příhody v Salonu republiky II.

V úvodu článku, který je pokračováním prvního dílu ze série příhod Áčka v Hradci Králové, bych rád upozornil čtenáře našeho webu na drobnou past. Pokud čtete tyto řádky a nemáte za sebou text o předehrávce, tak vřele doporučuji přesídlit k 9. kolu a začít hltat poutavý příběh nejprve tam. A vzhledem k tomu, že jste rozumní, tak aktuálně plynule přecházíte na druhý břeh a dozvíte se, jak vše pokračovalo a bylo v neděli zakončeno. Děkuji za spolupráci, o které se nikdy v životě nedozvím. Není to krása? Nebo snad osud? Pojmenujte to, jak chcete, adresu pro zaslání poděkování poštou vám stejně neposkytnu. Sponzorský dar je však vítán a můžeme se v klidu domluvit na jeho výši. Odbíhat od tématu je ovšem neslušné a každá další věta oddalující popis střetnutí s favoritem na účastnické místo „o patro výš“ vás jistě vytáčí doběla. Nebo mám říct do „černobíla“? (pozn. režiséra: pokus o šachový vtip :D)

Posilněni snídaňovým výběrem mezinárodní kuchyně jsme se vydali do hrací místnosti druhého hradeckého týmu naší skupiny. Jak s oblibou říkám: „V Hradci je všechno v docházkové vzdálenosti.“ Kdybychom s sebou měli Petra Mičulku, jistě by připomněl poslední zápas, který jsme odehráli přímo ve vesnici Lípa. Hostinec U polních myslivců zažil „nečekaně“ také partie přes časovou kontrolu, a tudíž se závěr odehrával za přítomnosti pravidelných štamgastů. Něco podobného se nám teoreticky mohlo přihodit také během 7. kola probíhající sezóny 2024/2025, jelikož se opět hrálo v hospodském prostředí. Hostinec Malý Růžek má svou osobitou atmosféru a blicky u piva bych si tam s chutí zahrál. Ohledně zápasu 2. ligy nejprve naběhl mírný skepticismus, ale po ponoření do vlastní šachové partie si člověk zvykne na cokoliv. Nejlépe nedělní šachové i nešachové okolnosti sedly Philippovi. Využil nejistoty černého v zahájení a brzy se dočkal výrazně lepší pozice. Zisk materiálu před 20. tahem pouze pečetil jistotu, kterou jsme v něm o víkendu měli 0:1. Oproti sobotě lépe z postele vstal Tomáš Mrazík. Partie tentokrát nevyjela z rovných kolejí a připisujeme cennou půlku. K zázraku na soutoku Labe a Orlice zbývají tři body 0,5:1,5. Úvodní pasáž, kterou bych nazval jako zdrcující náměšťský tajfun, uzavřel Kuba. Vyrukovat na Caro-Kann s 3. f3, to jsou trendy dnešních mladých hráčů. Ale když to funguje, spolehlivě přináší body a vyhýbá se přípravám, tak proč ne? Když později člověk projíždí partie, tak z databáze vyskočí tvrzení, že jsme svědky přechodu do Francouzské. Signál k tomu, že zahájení nemá cenu popisovat a ztrácet nad tím čas. Ani jeden z hráčů nedělá rošádu. Není se čemu divit, pozice začíná být poměrně živá a nebezpečno může být na všech frontách. Rozhodujícím faktorem se zdají být kobyly bílého, Kuba se tak zaměřil na slabinu na e6. Recept na vítězství se upeče sezobnutím dvou pěšců a zapojením krále do útoku. Tomu říkám suverénní výkon. Pochvala a poklona našemu mladému zabijákovi 0,5:2,5. Po přečtení sestav jsem rozhodně nečekal, že po třech dohraných partiích povedeme o dva body a budeme si brousit zuby na vítězství v zápase. Až na 5. a 6. šachovnici, kde měli domácí viditelnou převahu, bychom mohli v našem amatérském světě zbytek považovat za vyrovnaný. Nicméně na dalších deskách jsme zažili černou neděli.

Jako první z náměšťských zbraně složil David. V zahájení, které nebudu nijak jmenovat :D, přenechal soupeři bez odporu centrum, což se ukázalo být téměř rozhodující. Náš hráč se neměl čeho chytit a postupně sledoval, jak se bílé figury stěhují do jeho slabé pozice. Boj probíhal až do posledního dechu, ale záchrana nebyla ani na hranici jednoho procenta 1,5:2,5. Ztrátu nejvyšší jsme utrpěli na posledním stole. I když kdo ví, jaké bylo skutečné pořadí. Celý zápas byl rozesetý do dvou prostorů. U prvních stolů jsem litoval akorát Philippova soupeře, protože od partie musel odcházet přes mou vystrčenou židli. Lehce zvláštní bylo i to, že jsem měl výhled na Mrázovu desku – tedy na 5. šachovnici. Ale korunku v rozestavění jednotlivých šachovnic jsme zažili blíže k výčepu. Od okna se sedělo postupně 7., uprostřed 6. a za uličkou 8. deska. Strategie na zmatení protivníka nebo novináře plně ideální. 😀 Vraťme se k vývoji na osmičce. Ruda věrný svému stylu přežít zahájení a v normální pozici začít tvořit, to je pro Áčko velmi přínosné. Kombinace prostoru, manévrování, útoku a taktických pastí sedla právě bílému. Zisk figury těsně před kontrolou však doplnil o špatnou obranu a rázem se ocitl ve věžovce s pěšcem míň. Tu neustál v hlavě, protože při správném postupu je remízová. Každý zabiják někdy padne, ale vrátí se ještě silnější. 6/7 je pořád neuvěřitelná statistika 2,5:2,5. Soupeři začínají přebírat otěže zápasu. Přesto všude stojíme v průběhu minimálně vyrovnaně. Ve 2. lize lze však také zápas vypustit poměrně snadno. Petr hrál na jedničce vynalézavě a černými bez problému vyrovnal. Vždy bylo třeba najít pár správných tahů, ale rovina (pane Král) nebyla významně narušena. Opět dobrý výsledek pro naše černé figury 3:3.

A chleba se definitivně zlomil, i přes tvrdou náměšťskou kůrku, v Kokšově partii. V momentě, kdy se hrálo za stavu 2,5:0,5 pro nás, měl Tom nabídku remízy. Připadalo mi, že ze všech stojí nejnadějněji, a tak dostal povel k pokračování. Bohužel jsme si v krátkém otevřeném okně nestihli říct, že hrát až na krev rozhodně nemusí. V předchozím jednání neměl domácí kapitán žádné starosti, protože Kokeš se nepustil do sicilských ohňů. Víme, že je zbytečně bohatej koncovkář, takže čekal na svou šanci při zredukovaném materiálu. A skutečně jeho jezdec představoval pro protihráče stupeň nejvyššího nebezpečí. Ale jak se říká, dál bylo všechno špatně a kolaps znamenal, že další partie byla otočena a lídr tabulky (pomyslný i faktický) si kráčí pro plný bodový zisk 4:3. I kdyby Tom remízu přijal, tak Lípa měla trumf na druhém stole. V této partii se mi povedlo podivným převodem Jc6-Jd8-Je6 dosáhnout vyrovnané pozice, ale budík na hodinách upozorňoval, že můžeme skončit kolem třicátého tahu v horoucí kisně. Když jsem trochu přiložil pod kotlem, začal jsem hledat dřívější schopnosti, kdy jsem s pár sekundami rád sváděl taktické šarvátky. Bohužel jsem v rychlosti zapomněl na vniknutí bílé dámy do mé obrany. V bleskových momentech se zdají být některé nápady dobré, ale jsou naopak příšerné. To stejné platilo pro vynucení oběti bílé věže. Útok je nemilosrdný a dostávám se z něj se zlomenou nohou a popáleninami obličeje. Závěrečná pozice čítá bílou dámu se šesti knedlíky pěšci proti černé věži, jezdci, střelci a dvěma pěšcům. Za stavu 3,5:3,5 bezpečně vyhraná pozice, ale bílý ví, že domácí vedou a trochu bohémsky nabízí plichtu. Přijímám s pocitem, že otočení partie není možné 4,5:3,5.

Prohráli jsme vyhraný zápas. Podobné stavy jsme zatím nemohli v letošní sezoně hodnotit, ale klesat na mysli není na místě. V Hradci Králové jsme odehráli dvě nesmírně napínavá utkání a při troše štěstí jsme mohli ovlivnit situaci s postupem. Celý víkend ukázal, že týmová atmosféra k šachu neodmyslitelně patří a dvojkola sice nešetří oddílovou peněženku, ale termínové neděle určitě ano. My se díky dvěma předehrávkám sejdeme za šachovnicemi až v březnu, a i nadále se můžeme porvat o druholigovou bronzovou medaili.

Vít Kratochvíl