SŠK Cejle „A“ : TJ Náměšť nad Oslavou „B“ – KP, 4. kolo

Jarní dohrávka přinesla vedení v soutěži

Hrát zápas 4. kola na začátku dubna není úplně věc, která by souzněla s kalendářem soutěží družstev. Leč stává se to i v zapomenutých krajích malebné Vysočiny. Původně prosincový termín duelu mezi družstvy SŠK Cejle A-TJ Náměšť nad Oslavou B byl díky dobré vůli domácích přeložen právě na druhý jarní měsíc. Sluší a patří se znovu za ochotu hráčům Cejle poděkovat. Sobotní utkání jsme neměli úplně ve svých rukou a můžeme být rádi, že určité šance soupeř neuchopil lépe.

Martin Žaža cíleně postupoval do koncovky, kdy chtěl za pomoci silného jezdce na d5 napadat slabého pěšce c3 a následně udeřit na dámském křídle. Plán mu vyšel do puntíku, bílý neměl potřebnou kvalitu na to, aby se bránil lépe. David Žaža v partii na svého bratra nenavázal. Bohužel špatně postavil figury, nechal si rozbít pěšce královského křídla a postavení Ke1, Dd2, Sb5 a nekrytý pěšec na f3 mělo za následek, že po tahu Jd4 získává černý rozhodující převahu. Náš hráč ještě bojoval, ale bylo to marné. Druhý z Martinů (Policar) se pustil do mírných šíleností. Vždy, když jsem procházel kolem, tak se mi jeho pozice líbila, ale při bližším zahledění jsem nacházel za soupeře zajímavé možnosti. I bez dam na šachovnici lze zkrátka hrát divoce. Na konci byl šťastnější černý hájící barvy Náměště. Tomáš Zelený začal po účasti na turnaji Pobeskydí ve Frýdku-Místku bojovat s určitou přehraností. Nepomohla ani partie, kde domácí matador neměl vysoké ambice a hrál šachy ze zajištěné obrany. Tom neviděl moc, kde by měl soupeře zlomit a raději přijal nabídku remízy. Pro týmový vývoj dobré rozhodnutí.

Další z důkazů, že tým Cejle má dobré kvality a nespravedlivě se pohybuje na zadních příčkách tabulky Krajského přeboru, byla partie na první desce. Jakub Zezula čelil tomu nejlepšímu, co mohou domácí nabídnout. Náš lídr se dostal zejména do časových obtíží, ale ani pozice se nehrála lehce. Nabídka remízy Kubu určitě překvapila, poradil se s kapitánem a správně rozhodl, že tato půlka se neodmítá. Já jsem se střel s variantou, která se mi v různých partiích a při odlišných příležitostech/událostech za poslední dobu vyskytla až příliš často. Naštěstí protihráč zvolil variantu, kterou jsem ještě neviděl a hned bylo veseleji. Později se mi naskytla možnost zajímavé oběti figury za pěšce a vzhledem k tomu, že černý nezvolil správnou obranu, dostal jsem se k zisku celého bodu. Bylo jasné, že ze zbylých dvou partiích potřebný půlbod urveme. O něco jistěji se k němu probojoval Vojta Mejzlík. Přiznám se, že jsem jeho rozestavení moc nevěřil. Bílý disponoval v zavřené/polozavřené pozici dvojicí jezdců, měl stanovený plán útoku na dámském křídle a celkově jsem víc věřil jeho straně. Další průběh mi tradičně unikl, ale Vojta vše udržel a naskytla se mu možnost protiútoku. Soupeře zahnal do úzkých, jelikož neopakovat tahy by znamenalo velké riziko spojené s materiální ztrátou. Remízu, která už pouze kosmeticky upravila výsledek zápasu, zaknihoval Matěj Zezula. Brzy vývoj určil, že uvidíme nestejnobarevné střelce v kombinaci s oběma věžemi. Matěj se chopil útočné šance a začal využívat slabých černých polí okolo soupeřova krále. Do útoku se ovšem trochu zamotal, a i štěstí zapříčinilo, že také v této partii se opakovaly tahy.

Stále mě nepřestává udivovat, že zápasy v rámci soutěží družstev na Vysočině mají velmi rychlý průběh. Tentokrát jsme skončili už kolem poledne. Můžeme také s hrdostí prohlásit, že jsme dohrávku zvládli a odvážíme si vydřené vítězství 5:3. Tabulka je rázem kompletní a vše hovoří jasně – vedeme o skóre před Žďárem nad Sázavou. Úplně poslední zápas letošní sezóny tak bude mít grády a atmosféru boje o 1. místo.

Vít Kratochvíl